Letní filmová škola Uherské Hradiště

⊕ Stránky

Letní filmová škola není školou ale ani filmovým festivalem v pravém slova smyslu. Je to kombinace obojího. Kdo chce, může si filmovku užít stejně jako kterýkoli jiný festival, zájemce o hlubší průnik do filmového umění si z Letní filmové školy odnese mnoho poznatků. 

Program Letní filmové školy je rozdělen do několika cyklů, z nichž každý představuje reprezentativní kolekci snímků, po jejichž zhlédnutí by měl mít divák jasnější představu o filmové tvorbě konkrétního autora, určité země či o tom, jaké filmy vznikly napříč historií i zeměmi o určitém tématu. 

Letošní ročník proběhne v termínu od 25. července do 3. srpna 2008.

Počtem dní, promítacích míst, hostů i představení řadí mezi největší filmové festivaly v České republice – tedy k Mezinárodnímu filmovému festivalu Karlovy Vary, Mezinárodnímu filmovému festivalu pro děti a mládež Zlín a k Febiofestu. je svébytným druhem festivalu proslulým svou jedinečnou atmosférou, kterou si pochvalují i pozvaní světoví a domácí filmoví tvůrci - za všechny jmenujme Václava Havla, Terryho Gilliama, Terryho Jonese, Toma Stopparda, Petera Greenawaye, Nikitu Michalkova, Krzysztofa Zanussiho, Michaela Hanekeho či Kena Loache.

Letní filmovou školu

} navštěvuje každoročně přes 4000 účastníků, v roce 2007 to bylo již 5122 akreditovaných diváků – 80% jich spadá do věkové hranice 17 – 30 let, 30% má ukončené vysokoškolské vzdělání a 48% dokončené středoškolské vzdělání, přičemž 66% účastníků

} stále studuje. Nejvíce akreditovaných (26%) pochází z Prahy.

} představuje program sestavený z několika cyklů, ať už se jedná o retrospektivy významných tvůrců, zemí či přehled snímků věnujících se určitému tématu.

} nabízí kromě filmových představení i bohatý doprovodný program (koncerty, divadelní představení, workshopy), který je otevřen i pro širokou veřejnost.

⊕ Program

Ilustrace minulého ročníku

Charlie

Detailní záběr roztřesené ruky může být přednesu tím nejdůležitějším vyjádřením v “hamletovském” monologu. Rozmach, vnitřní svět postavy se takto přirozeně promítá na povrch a postava reálně zaujímá postoj k okolí, k okolnostem, které každá hra staví. 

Hamlet se prudce otáčí a ještě na odchodu dokončí předchozí větu prázdným nádechem, nebo nabídne otázku jen pohledem do vlastní dlaně. Jeho dlaň se pomalu přivírá a celá paže padá k tělu. On se stále dívá před sebe. Jeho pohled vytrvává ; prestože právě ztratil význam. Skleněné oči. Lešení uvnitř postavy se zhroutilo. Diváci vidí jen obal hrdiny, který překročil svůj práh. Pokud nyní řekne jediné slovo, promluví jen tělo.

Paradoxně právě obrazy, které herec nabízí, jsou pointou a často klíčem k otevření atmosféry celé hry. Divadlo reálie imituje, rafinuje, stylizuje ; tím se teoreticky, stává i scéna o jedné židli mocným nástrojem a poloprázdná scéna svobodou k hranému vyjádření, k napjaté, často právě pomíjené pozici diváka napínajícím v tichu a prázdnotě ( “zahalení v kleci svobody, která putuje všude s námi” F.S. ). 

Patrně lze přijmout fakt, že existuje divadelní řeč, stejně jako existuje řeč filmová, nebo verš. Příkladně v divadle roli imaginární kamery předáváme divákům a pokoušíme se na detail upozornit originálním způsobem. Zde se přirozená cesta filmové řeči nebo předlohy, protíná běžně s možnostmi divadelního obrazu. Jakkoliv je to konstatování, není časté aby byl divadelní obraz v tomto měřítku režijním konceptem. Pokud pominu vyjímečné herce, kteří otevírají tyto možnosti přirozeně, většina her se např. při rozhovoru obejde s pohledem do očí a s občasným výstupem “dopředu”, což divák v poslední řadě skutečně ocení, zvlášť pokud po dvou hodinách konečně herci rozumí. Již dlouhodobě sleduji trend, kdy je přednes hlavním teritoriem vyjádření situace. Herci v příkladných scénách vykládají že jak až jsou smutní, říkají že nesouhlasí a proč i když opakují pointu a klidně detailně popisují kop, který jim v danou chvíli způsobil bolest včetně hodnocení závažnosti. Jejich ruce přitom neschopně visí a zbytek možností je zaslepen zažitými manýrami ( Samolibý úsměv : “to jsem to dobře řekl …” ) což vyjadřuje víc hercovu osobnost nežli psyché postavy.

“Iluze je duch a talent herce je dokonalé světlo, které koneckonců, znázorní cokoliv.”

Herci vytváří prostor. Herci, kteří na imaginárním nebi sledují třeba kachny stěhovavé, jsou schopni dokonce překračovat omezení scény a tvořit obrazy v představě diváků a stejně jako Plathová v jednom řádku ; “Mraky jako když plují po skle…” se tak mohou stát skutečnějšími než většina kulis a rozhodně pravdivějšími než tapety, které jsou jednou v módě.

“Buď herci zakopávají, nebo je podium jejich kostel.”

Kulisy ? Kulisy ! Stále si nabízíme řešení a mylně věříme, že je rozličnost kulis a inventáře nečím efektní. Z obecného pohledu scénografické umění prochází krizí. Estetická měřítka nebo přílišný realizmus s obrovskou nabídkou muzejních serepetiček, většinou promění scénu v patro prodejny nábytku, ve kterém pokud možno paralelně, herci vykonávají co nejtitěrnější činnosti s nejtitěrnějšími předměty a to samozřejmě bez ohledu na to, že většina diváků už sleduje zajímavější malby na stropě. Např. při sledování “Divoké kachny” jsem se velmi dlouho snažil pochopit pouliční lampu v obýváku, ale vzhledem k tomu že nešlo ani o alternativní osvětlení kuchyňského stolu, ani estetický vliv v pochopitelné spojitosti s dějem n. významem hry, nepochopil jsem dosud. Ráz scény stále častěji překonává křehké siluety postav. Význam postav se ztrácí a dominuje estetika. Ztrácí se také souvislost s vlastní hrou, prostor “výzdoby” se odděluje a vytváří schizofrenní situace, kdy je stan dům, fíkus borový háj a konec hry návratem do celkem spořádané reality. Zamysleme se proto pokorně a zaostřeme z pohledu umělce.

Ego umělce je velkou frakcí. Mnoho z nich se scénami “proexhibuje” a své poslaní jako přínos ani nechápe, nebo předpokládá větší odměnu za “utrpení”, které se už dnes jen potvrdilo tím, že kolegové do hollywoodského kopečku jezdí na safari v limuzíně. V umělci tak touha po uznání kontrastuje s vlastní oddáním se a soustředěním. Můj soukromý názor i pohled člověka který tvoří, je extrémní a postrádá vůni za kterou jsem se původně vydal. Když vystavím obraz, je to podobně náročné jako vklínit zvětšovací sklo do vlastního řitního otvoru. Buďme tedy korektní a přiznejme si, že se s lupou v prdeli nechodí zrovna dobře.

Nj.com

Balletmet.org

Obsah článku je indiferentní, podstatná informace z článku který byl na tomto místě předtím je, že kofein prospívá králíkům.

Američtí odborníci považují výsledek tohoto výzkumu za nejjasnější důkaz toho, jak může káva prospět také lidem.

V unavených očích pulsují slova, které je těžké přivádět k obrazu. Adrenalinem napuštěné stránky novin padají a všechny texty se na mokré podlaze pomalu prolínají.

Cítím zastavení.

Břinknutí na dně.

Vždy se něco jako ořech uvolní na neznámém místě v těle a vystoupá nahoru do hlavy. Je to skladba bez autora. I vrstva prachu objeví místa která jsem předtím neviděl.Někdy v něm sleduji stopy, aniž bych chtěl nalézt jejich majitele.

Chci sledovat kout tváře někoho kdo mluví i když ví, že mi všechna jeho slova uniknou. Je to přirozená síla zapomenout.
Nutkavá.
Lesklá dlaždice studeného vzduchu, která pomalu přilne na břicho roztřeseného těla.
Žena ležící na zemi koupelny rozkládá prsty a pauzy v chopinově duetu -

znamenají ztrátu někoho druhého.

Jahn

Photo from : Tetsuya Blues’

Těsně před založením mých očí do černé obálky, před přeložením jinak tenkého polštáře pod hlavu, jsem na druhé straně postele uviděl obraz.
Běžně je to nahá sekretářka kterou potkávám na chodbě v práci.

Ovšem tentokrát to byla nahá sekretářka kterou potkávám na chodbě v práci a podávala mi nůž.

Cítil jsem jak se mi obličej napíná v jeho ostří. Viděl jsem v odrazu oceli svůj obličej Bobeše, jak poprvé škrtá sirkou a blíží se k zadku sociálně slabého mravence.
Chuť moci si mě získala. Je to výsada samců a i sotva pozorovatelný čoud nad mravenčí kostřičkou je u Bobešů stále považován za vůni.

Zjevení nože je mi ale stále blíž.
Je to zbraň a touha zanechat červený plátek kůže ve vzduchu není jen výsadou anarchistů nebo tříslovných blondýn na páse z plastické chirurgie.
Zjistil jsem že ostrou linkou světla které se z nože odráží na parkety, stoupá můj stín.
Usínám.
Stín se postupně oddělil, jeho prsty se prohnuly a v profilu hlavy se otevřely ústa.
Bylo slyšet jeho nádech.
Černé vlasy ve víru vzduchu nabraly odstín a vše co se minulo se světlem nasákla pleť.

Potom si natáhnul moje historické trenky, na komodě zachřestily klíče a já po zbytek snu, ráno marně hledal svoji peněženku.

Je skutečné ráno. A já jsem posedlý myšlenkou, že cokoliv jsme dokázali vytvořit získalo nakonec vlastnosti okolí. Hloubku nebe nahoře, stín bříz na zdi z teměrudých cihel - jako zásahem do bílé - se objevují jednotlivé nervy myšlenek v těle, kterému neodpovídá.

Možná nepozorovaně. Kdysi. Jsme ztratili nadvládu nad tím co jsme schopni vytvořit. Už tehdy jsme měli v nozdrách více vůně moci než té skutečné - potvrzující naše schopnosti a servilitu k životu.

Jahn

Poe-sie je překladem příliš zažitého termínu.

Pomlka uvedená v tomto slově, je pootevřením dveří a variantou k filologickému žebrání citací. Autorské pojímání kritiky není moderní a touha po takzvané objektivitě kalkuluje s veřejností na padesát omezených způsobů. Už nevím jestli to byla myšlenka baroka nebo text nějaké dekadentní kántry ; ale lidé se od sloupů vysokého napětí liší schopností tvořit.

Život námi prochází a zanechává nepatrné stopy. Naše hluboké sny si nepamatujeme. Tyto sny rostou pomalu jako keře. Později, mezi jednotlivými větvemi se oběvují další - obnažené, zcela cizí osoby, které nemají ve vnějším světě pravidel pochopitelný význam.

Jen jsou nám podobní…

Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA { THE CEMENT GARDEN } je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako “páni” domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života. ( oficiální text distributora )

Miranda July is a filmmaker, performing artist and writer. She grew up in Berkeley, California where she began her career by writing plays and staging them at an all-agesclub. 

July’s videos, performances, and web-based projects have been presented at sites such as the Museum of Modern Art, the Guggenheim Museum and in the 2002 and 2004 Whitney Biennials. Her collection of stories, No One Belongs Here More Than You, was published in 2007 and won the Frank O’Connor International Short Story Award. Her fiction has been printed in The Paris Review, Harper’s, and The New Yorker. In 2002 July created the participatory website, learningtoloveyoumore, with artist Harrell Fletcher, and a companion book was published in 2007 by Prestel. She wrote, directed and starred in her first feature-length film, Me and You and Everyone We Know (2005), which won a special jury prize at the Sundance Film Festival and four prizes at the Cannes Film Festival, including the Camera d’Or. July debuted a new performance in 2007 at The Kitchen (NY), and is currently working on her second movie. She lives in Los Angeles. 

FILMOGRAPHY

ME AND YOU AND EVERYONE WE KNOW

2005, 90 minutes

Christine Jesperson is a lonely artist and “Eldercab” driver who uses her fantastical artistic visions to draw her aspirations and objects of desire closer to her. Richard Swersey (John Hawkes), a newly single shoe salesman and father of two boys, is prepared for amazing things to happen. But when he meets Christine, he panics. Life is not so oblique for Richard’s seven-year-old Robby, who is having a risqué internet romance with a stranger, and his fourteen- year-old brother Peter who becomes the guinea pig for neighborhood girls— practicing for their futureof romance and marriage.In July’

s modern world, the mundane is transcendent and everyday people become radiant characters who speak their innermost thoughts, act on secret impulses, and experience truthful human moments that at times approach the surreal. They seek together-ness through tortured routes and find redemption in small moments that connect them to someoneelse on earth.An IFC/FILM FOUR and Gina Kwon Production

view website blog trailer buy dvd

ARE YOU THE FAVORITE PERSON OF ANYONE?

2005, 3 min 45 seconds

Directed by Miguel Arteta
Written by Miranda July

A couple weeks after Miranda finished shooting her first feature, she wrote three short dialogues. Miguel called together some friends and made this short film, using the three dialogues as a script. The excellent Chuy Chavez also shot “Me and You and Everyone We Know.”

Starring John C. Reilly, Mike White, Miranda July and Chuy Chavez
Available on Wholpin #1

FRESH FILM FEST 27-31.8 2008 Karlovy vary

Sedm filmových sekcí, z nich pět soutěžních, utvoří program nadcházejícího ročníku Fresh Film Festu. Ve středu zájmu stane opět studentská a debutová filmová tvorba, přehlídku oživí retrospektivy a speciální programy. Promítat se bude na sedmi festivalových místech, mezi nimiž nebude chybět Velký sál festivalového Hotelu Thermal s 1300 místy a  oblíbené venkovní “Kino na řece”.

Festivalové filmy se v České republice uvádějí v průběhu celého roku při různých příležitostech. Nejdůležitější z nich uvádí oddíl “Projekce“. Pro účely těchto projekcí vytvořil festival několik tematických programů, jejich přehled je k dispozici v oddíle “Bloky ”.

5. ročník Mezinárodního filmového festivalu Fresh Film Fest proběhne od 27. do 31. srpna 2008 v Karlových Varech. 

5 dní, 7 projekčních míst, 300 filmů, 18 filmů

Fresh Film Fest je mezinárodní soutěžní filmový festival, zaměřující se především na studentskou a debutovou tvorbu. V roce 2008 se bude promítat na sedmi oficiálních projekčních místech s centrem v karlovarském festivalovém Hotelu Thermal. Festival nabídne - kromě výběru toho nejlepšího ze světové studentské kinematografie nově také mezinárodní soutěžní přehlídku celovečerních filmových debutů. Zvláštní pozornost bude festival věnovat tvorbě vzniklé ve střední a východní Evropě a na novou tvorbu animovanou a experimentální upozorní sekce Theatre Optique.

Program dále doplní několik dalších tradičních sekcí a nebude chybět ani řada doprovodných akcí včetně hudebních koncertů.

Sekce

Soutěž - hlavní mezinárodní soutěž hraných a dokumentárních studentských filmů

Theatre Optique - mezinárodní soutěž studentské animované a volné audiovizuální tvorby

Fresh Generation - mezinárodní soutěž prvních a druhých celovečerních filmů (debutové tvorby)

Centropa - soutěž studentských filmů ze zemí střední Evropy

Mimo soutěž - nesoutěžní program studentské filmové tvorby

Fresh Classics - nesoutěžní program filmové tvorby, dále členěný do několika tematických podsekcí

Kontakt - česká soutěž amatérské a nezávislé filmové tvorby

 Speciální programy, programy filmů, tvořené pod kurátorským vedením zvané instituce vně festivalu Fresh Film Fest, workshopy, semináře, prezentace tvůrců, škol, společností vykonávajících činnost v audiovizuální tvorbě, koncerty a jiné doprovodné akce schválené programovou radou festivalu.