Filmkofein.eu

{

Těsně před založením mých očí do černé obálky, před přeložením jinak tenkého polštáře pod hlavu, jsem na druhé straně postele uviděl obraz.
Běžně je to nahá sekretářka kterou potkávám na chodbě v práci.

Ovšem tentokrát to byla nahá sekretářka kterou potkávám na chodbě v práci a podávala mi nůž.

Cítil jsem jak se mi obličej napíná v jeho ostří. Viděl jsem v odrazu oceli svůj obličej Bobeše, jak poprvé škrtá sirkou a blíží se k zadku sociálně slabého mravence.
Chuť moci si mě získala. Je to výsada samců a i sotva pozorovatelný čoud nad mravenčí kostřičkou je u Bobešů stále považován za vůni.

Zjevení nože je mi ale stále blíž.
Je to zbraň a touha zanechat červený plátek kůže ve vzduchu není jen výsadou anarchistů nebo tříslovných blondýn na páse z plastické chirurgie.
Zjistil jsem že ostrou linkou světla které se z nože odráží na parkety, stoupá můj stín.
Usínám.
Stín se postupně oddělil, jeho prsty se prohnuly a v profilu hlavy se otevřely ústa.
Bylo slyšet jeho nádech.
Černé vlasy ve víru vzduchu nabraly odstín a vše co se minulo se světlem nasákla pleť.

Potom si natáhnul moje historické trenky, na komodě zachřestily klíče a já po zbytek snu, ráno marně hledal svoji peněženku.

Je skutečné ráno. A já jsem posedlý myšlenkou, že cokoliv jsme dokázali vytvořit získalo nakonec vlastnosti okolí. Hloubku nebe nahoře, stín bříz na zdi z teměrudých cihel - jako zásahem do bílé - se objevují jednotlivé nervy myšlenek v těle, kterému neodpovídá.

Možná nepozorovaně. Kdysi. Jsme ztratili nadvládu nad tím co jsme schopni vytvořit. Už tehdy jsme měli v nozdrách více vůně moci než té skutečné - potvrzující naše schopnosti a servilitu k životu.

Jahn